Pohovor se konal mimo prodejnu. Prý tam není místo k sezení a tak mě vedoucí vyvedla do jídelny před obchod, která byla veřejnosti uzavřena kvůli koronavirovým opatřením. Obchůdek jsem zahlédla krátce, ale vypadal moc pěkně. Jediná čtvercová místnost s regály nacpanými umělými penisy, vibrátory, vakuovými pumpami a dalšími erotickými hračkami.
Při pohovoru na mě byli dva. Sympatická žena menšího vzrůstu a špatně česky mluvící manažer s neskutečně odstávajícíma ušima. Nemohl za to, já vím, ale celou dobu jsem se musela na ty plachty koukat. Působily jako magnet pro mé oči.
První otázka od vedoucí prodejny byla tak trošku mimo mísu. Prý proč jsem odpověděla na nabídku práce v sexshopu. Tahle otázka nedávala smysl, na internetu se totiž jejich firma neprezentuje jako sexshop, ale nic neříkajícím názvem firmy. Též v obsahu inzerátu se nedalo nikde dočíst, že se jedná o sexshop. Než, abych jí hned na úvod napadla a zpochybnila její tvrzení, taktně jsem odpověděla, že s erotickými hračkami mám své zkušenosti a jejich prodej by mi tudíž nedělal sebemenší potíže.
Další srandovní otázka byla, zda mi náhodou někdo z rodiny nemůže zakázat práci v sexshopu. Proč by mi to kdokoli zakazoval? Nejdu tam přeci prodávat sebe, ale drahé hračky.
Z toho ušáka jsem byla nervózní, ale jinak pohovor probíhal celkem pohodově. Po pár minutách nás od stolu přišla vyhnat místní bezpečačka, ale když si všimla, že tam sedí vedoucí sexshopu, nechala nás být. Trošku nedomyšlené a neprofesionální, pomyslela jsem si.